„Zaseknutý zámek“

Anketa na téma: Výjezd, na který nikdy nezapomenu…

Sloužila jsem noční směnu na výjezdovém stanovišti záchranné služby. Bylo krátce po jedenácté hodině v noci, když nám zapískala vysílačka kvůli výjezdu do nedaleké obce. Záchrannou službu volala dcera, která se nemohla dozvonit na svojí maminku. Její maminka byla už v pokročilém věku a dceři nezvedala telefon. Té navíc nešly otevřít dveře od bytu. Celá tahle situace už trvala několik hodin a dcera měla strach jestli se mamince něco nestalo.

Vyrazili jsme na místo. O asistenci jsme požádali také hasičský záchranný sbor a policii, kvůli otevření bytu. Na místě se tak sjely tři složky integrovaného záchranného systému – hasiči, policie a záchranka. Před domem byla spousta lidí. Všichni se obávali nejhoršího. Jako malé uniformované procesí jsme vystoupali po schodech k bytu, kde na nás čekala nešťastná dcera. Snažili jsme se jí uklidnit, i když i my jsme se obávali toho, co nás uvnitř čeká. Mezi záchranáři mají takovou zkušenost všichni a obvykle to nebývá hezký pohled.

Hasiči přijeli v plné výzbroji a v helmách, měli vybavení na vylomení dveří. Nejdřív však ještě zkusili odemknout klíčem, což se té paní a nikomu před tím asi tři hodiny nedařilo. Zákon schválnosti v tomto případě zafungoval, protože zasunuli do dveří klíč a bez problémů odemkli.  Do potemnělého bytu potichu a pomalu začala vcházet desítka lidí, nejdříve policie, v závěsu pak hasiči, my a nakonec dcera.

Vypínače jsme nikde nehledali a svítili si baterkami. Začali jsme byt pomalu a systematicky prohledávat. Když hasiči přišli ke dveřím od ložnice a posvítili na ně, začaly se pomalu otevírat a v nich stála zmatená a rozespalá paní v noční košili. Vystrašeně a překvapeně koukala ten zástup lidí v helmách, uniformách s kufry, baterkami, páčidly a zdravotnickým vybavením. My jsme zase koukali na ní a hasiči jí svítili do obličeje. Chvíli jsme tam tak všichni stáli a překvapeně na sebe koukali a pak jsme se začali smát. Byla to úleva, že všechno dobře dopadlo a paní je v pořádku. Ta jen usnula a neslyšela telefon ani zvonek u domovních dveří a dcera asi v té nervozitě nebyla schopná odemknout.

Není to výjezd, který by plnil titulní stránky novin a kde bychom někomu zachránili život. Ale začal jako spousta jiných před ním, ale skočil dobře a úsměvně, proto na něj ráda vzpomínám.

Renata Sklenářová – výjezdová sestra okresu Praha – západ