Štědrovečerní překvapení

Anketa na téma: Výjezd, na který nikdy nezapomenu…

 Byl Štědrý večer, něco kolem osmé hodiny. Rodiny právě usedaly k štědrovečerní večeři nebo si rozdávaly dárky. My jsme sloužili noční směnu na záchrance a právě nám pípla vysílačka výjezd k bolestem břicha. Na Vánoce tento typ výjezdů není ničím neobvyklý, lidé více hřeší, jedí nezdravá jídla a často pak mají žaludeční problémy nebo si uženou žlučníkovou koliku. Vyrazili jsme s posádkou RLP na majáky do poměrně vzdálené obce, ale nikdo z nás nepředpokládal, že by to mělo být něco dramatického. V oknech byly vidět rozsvícené stromečky a rodiny pospolu. Člověk by v ten okamžik byl také nejraději doma s dětmi.

Když jsme byli v polovině cesty, volala nám dispečerka, že je něco špatně. Volající jí právě oznámili, že slečna asi právě porodila dítě, ale to nepláče. Krve by se v nás v tu chvíli nedořezal. Počítali jsme každou vteřinu, každý kilometr, které začaly ubíhat neuvěřitelně pomalu. Auto ještě ani pořádně nezastavilo a už jsme vybíhali ven s dětským batohem a všemi pomůckami, ale nikdo z nás nebyl schopen jediného slova. V myšlenkách se nám honilo, že snad dítě nebude mrtvé, že jen prostě nepláče. Když jsme vybíhali schody v domě, zaslechli jsme dětský křik. Byla to neuvěřitelná úleva. Na zemi ležela slečna, na břiše jí leželo opravdu čerstvě narozené miminko, které pobrekávalo.

V té době jsem pracovala u záchranky druhým rokem a s porodem v terénu jsem se ještě nesetkala, hrozně se mi klepaly ruce. Emoce to byly obrovské, ale museli jsme se zkoncentrovat, abychom zajistili a ošetřili novorozeně i novopečenou maminu.  Čerstvě narozenému chlapečkovi jsme odsáli dýchací cesty, ošetřili pupečník a zabalili ho do alufolie. Zajistili jsme i matku, placenta se ještě neodlučovala a tak jsme vyrazili do porodnice. Tam na nás čekal personál i s inkubátorem.

Slečna tajila těhotenství, do poradny nechodila a prý vůbec netušila, kdy by měla rodit. Proto to bylo překvapením i pro její matku, které jsme při odjezdu do porodnice gratulovali už jako babičce. Všichni z posádky jsme byli po tomto výjezdu upocení, špinaví, ale nesmírně šťastní. Každý rok si u stromečku na tuhle obrovskou vlnu emocí vzpomenu. Byl to nejkrásnější výjezd z mé 14leté praxe. Porody pak ještě byly, ale tenhle byl umocněný štědrovečerní náladou.

Vlaďka Kramerová – staniční sestra okresu Nymburk