Anketa na téma: Výjezd, na který nikdy nezapomenu…
7:00 Přebírám od kolegů směnu na výjezdovém stanovišti. Služba začíná prohlídkou auta a kontrolou vybavení a dokumentace. Není to nedůvěra ke kolegům, ani zběžná rutina. Musím vědět že máme všechno, přesně vědět kde co je, přesvědčit se že vybavení funguje. Za vybavení po převzetí auta nesu zodpovědnost.
Sloužím jako záchranář v posádce Rychlé zdravotnické pomoci. Jezdíme ve dvou, spolu s kolegou řidičem-záchranářem. I když posádky bez doktora u nás jezdí už asi dvacet let, stejně se občas stane, že se nad tím někdo pozastaví.
Dneska to vypadá na službu jako každou jinou: na rozdíl od romantických představ o naší práci to v našich podmínkách znamená zhruba čtyři až pět výjezdů. Většinou ke starším lidem s chronickými nemocemi, kterým je posledních pár hodin hůř než jindy, většinou osaměle žijícím. Procházím si vybavení sanitky, resuscitačního kufru, léky, dokumetaci. Chvíli ještě sedíme u kávy s kolegy, kteří právě skončili noční službu, vyprávíme si zážitky z dovolené, kdo viděl jaký film, probíráme pracovní věci. Když odejdou domů, pokračujeme ještě chvíli s kolegou. Měl bych se učit na zkoušku, studuji na VŠ obor zdravotnické záchranářství, ale nějak se mi do toho nechce.
8:57
Zapíská vysílačka. Dispečink nám dává výjezd, jde o dopravní nehodu – havárie osobního auta do stromu, hlášeno 2x těžké zranění, na místo jedou další dvě posádky záchranné služby, hasiči, policie. Ještě upřesňujeme lokalizaci (naše auto teprve bude vybaveno GPS), potvrzuji příjem, beru bundu a automaticky kontroluji že mám mobil, boty zavážu za jízdy. Kolega už je u auta, odpojuje kabel externího napájení.
(Pokračování textu…)