Před
pár dny se na Praze-východ stala dopravní nehoda našich vozů RZP
a RV, které mířily za pacientem. Auta to odskákala pořádně,
ale posádky naštěstí nebyly zraněny vážně.
Všem
se nám velmi ulevilo, protože i když veřejnost vnímá záchranku
spíš přes blikající majáky, rychlé sanitky a supermoderní
vybavení, ten základ – to, co dává záchrance tvář a směr –
jsou záchranáři a operátoři. Erudovaní a plni entuziasmu. Lidé
s výcvikem, kteří si poradí v těžkých situacích, ve kterých
bychom my ostatní tápali. Nejsou to ale nezranitelní
superhrdinové. Jsou svým bojem o zdraví a životy ostatních občas
i oni ohroženi na životě a zdraví.
Ve dnech 22. – 26. května proběhl v Koutech nad Desnou na Šumpersku 23. ročník záchranářské soutěže Rallye Rejvíz, která je u nás i v zahraničí velmi oblíbená a respektovaná.
Jezdecký sport je na vzestupu, alespoň v tom smyslu, že pořízení koně a péče o něj je v dnešní době dostupnější. I to bude jeden z důvodů, proč poměrně často vyjíždíme k nehodám, při kterých je jezdec či ošetřovatel koněm zraněn.
Častá jsou zranění způsobená kopnutím, kdy kůň při vyhození trefí osobu do hrudníku, hlavy či přímo obličeje. Nebo při pádu koně, kdy je jezdec koněm zavalen, což končí většinou poraněním pánve. I přes nošení bezpečnostních páteřních chráničů a kvalitních jezdeckých přileb je člověk proti 600 kilo vážícímu zvířeti a okovanému kopytu ve značné nevýhodě.
Dvanáctihodinová noční směna operátorů a záchranářů, kteří slouží na Silvestra, je zaručeně v roce tou největší očekávanou zkouškou jejich profesionality a altruizmu. Po letošních mnohdy až frenetických oslavách museli záchranáři ve Středočeském kraji ošetřit 14 osob s poraněním a popálením od pyrotechniky, 21 pacientů bylo poraněno při napadení a v 15 případech bylo primárním důvodem k výjezdu posádek silná intoxikace alkoholem. Opilost pacientů a jejich okolí po celou noc komplikovala většinu zásahů, a to minimálně neschopností věcné komunikace, ale i agresivitou alkoholem posilněných „hrdinů“ a „siláků“.
Celkově za silvestrovskou noc vyjeli středočeští záchranáři na pomoc 169 pacientům (vloni 172).
Zdravotnická záchranná služba Středočeského kraje již několik let upozorňuje laickou i odbornou veřejnost a systematicky šíří v kurzech první pomoci skutečnost, že v případě zdravotního problému je lépe volat tísňovou linku 155, opírajíc se o stanovisko Výboru odborné společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof z roku 2003, jehož autorem je současný ředitel MUDr. Jiří Knor, Ph. D.. Prohlášení naleznete ZDE.
Dětské chichotání, opilecké žvatlání a hartusení, nadávání nejhrubšího zrna, či výplody, za které by se nemusel stydět ani samotný H. CH. Andersen – i takové hovory musejí operátoři tísňové linky 155 vyslechnout a nechat tzv. propadnout sítem. Tento rok zatím přijali středočeští zdravotničtí operátoři na lince 155 zhruba 198 tisíc hovorů, z nichž mnoho bylo velmi vypjatých – často doslova o život. Je však smutné, že operátoři řeší také mnoho hovorů, kdy nejde o stav nouze, ohrožení zdraví a života. Tito volající, jejichž telefonáty by se daly označit jako zneužití linky, si záchranka pracovně dělí do několika skupin.
„Prozváněči“ jsou ti volající, kteří opakovaně prozvánějí linku 155 a aniž by něco operátorovi řekli, zavěsí. Od jednoho takového volajícího se může jednat i o desítky telefonátů denně. Letos už bylo takových hovorů přijato/nepřijato 15 500.
Zdravotnická záchranná služba Středočeského kraje před třemi lety zahájila projekt zavedení ultrasonografického vyšetřování v přednemocniční péči a devět vozů vybavila přenosnými ultrasonografickými přístroji. Tyto přístroje velmi úspěšně využívají lékaři středočeské záchranky, specialisté pro urgentní medicínu v péči o nemocné v ohrožení života. I na základě těchto zkušeností se rozhodlo vedení středočeské záchranky pro další dva inovativní projekty. Oba mají společné to, že jsou zaměřeny na zapojení nových technologií do přednemocniční neodkladné péče, které povede ke zlepšování péče zejména o nemocné v kritickém stavu.
Podzimní plískanice, šero, padající listí a mlha – to všechno dotváří ponurou atmosféru vsakující se až do morku kostí a člověka napadají všelijaké myšlenky. Napadlo Vás někdy, kolik lidí se snaží dobrovolně odejít ze světa?
Sebevraždy nejsou sice početně frekventované, avšak kvůli nedostupnosti psychiatrické péče v nepřetržitém provozu jsou s nimi středočeští záchranáři v terénu relativně často konfrontováni.
