Novinky

Seznamte se … MUDr. Anna Vrbovcová

Před pár dny se na Praze-východ stala dopravní nehoda našich vozů RZP a RV, které mířily za pacientem. Auta to odskákala pořádně, ale posádky naštěstí nebyly zraněny vážně.

Všem se nám velmi ulevilo, protože i když veřejnost vnímá záchranku spíš přes blikající majáky, rychlé sanitky a supermoderní vybavení, ten základ – to, co dává záchrance tvář a směr – jsou záchranáři a operátoři. Erudovaní a plni entuziasmu. Lidé s výcvikem, kteří si poradí v těžkých situacích, ve kterých bychom my ostatní tápali. Nejsou to ale nezranitelní superhrdinové. Jsou svým bojem o zdraví a životy ostatních občas i oni ohroženi na životě a zdraví.

Při nehodě ve vozidle RV seděla i doktorka Anna Vrbovcová, která i přes bolesti od bezpečnostních pásů zůstala dál ve službě.

Ona tedy zahájí náš seriál medailonků, ve kterém vám budeme představovat naše záchranáře a jejich práci, jejich sny a přání, trápení, ale i maličkosti, díky kterým relaxují a odbourávají stres.

SEZNAMTE SE …

MUDr. Anna Vrbovcová (* 1945, 20 let na záchrance)

Proč záchranka? Jaká byla Vaše „cesta do sanitky“?

Jsem anesteziolog, byla jsem zvyklá pracovat na sále či na lůžkách, ale již od prvopočátku – je to opravdu dlouho – v době, kdy jsem pracovala na Bulovce, jsme jednou týdně vypomáhali pražské záchrance. Uvědomila jsem si ten rozdíl – v terénu není člověk připraven jít na operaci, není tzv. nalačno, nepracujete v ideálních prostorových podmínkách a navíc jste v rozhodování odkázána sama na sebe, neboť nemáte za zády další kolegy. Vždy mně tato práce lákala a nakonec jsem se rozhodla mít hlavní pracovní poměr právě na sanitce.

Jak se z Vašeho pohledu změnila záchranka za dobu Vaší dlouholeté praxe?

Za změnu k dobrému považuji systém RV, dále rozhodně lepší technické vybavení, lepší auta, sehranost týmů díky školení či nové pomůcky.

Jaký výjezd Vás nejvíc zasáhl?
Zasáhne mě každý výjezd, kdy dojde – dá se říct – k zbytečnému úmrtí mladých lidí, tím spíše dětí. Ale také nemohu zapomenout, když jsem poprvé byla u mrtvé ženy, která byla ubodána a šlo o vraždu.

Ozvou se někdy zachránění? Poděkují?

Někdy zachránění poděkují a musím říct, že je to nádherný pocit krásná odměna za odvedenou práci. Jednou jsme během léta zresuscitovali pacienta se zástavou oběhu, který pak za 10 dnů šel z nemocnice naprosto v pořádku. O Vánocích jsme dostali krásný dopis od jeho manželky, která se omlouvala, že nepoděkovala dříve, ale že byla rozrušená a nyní o Vánocích to považuje přímo za svou povinnost.

Co „nešvary“ z výjezdů – opilci, banality/zneužívání, agresivita pacientů a okolí – štve Vás to?
S opilci se bohužel setkáváme často, někdy i s agresí – i to člověk musí vědět, jak se chovat, ač je to někdy těžké. Více mně vadí arogantní lidé, kteří zavolají zbytečně, řeknou, že platí daně, a ať se tedy staráme, urážejí nás, vyhrožují, že znají vlivné lidi, kteří zničí kohokoli. Myslím, že by mělo snad osvětou vejít do povědomí lidí, co je závažný stav, vyžadující naši pomoc, a že třeba s klíštětem se mohou obrátit jinam.


Co Vás baví ve Vašem volném čase? Jak po pracovním stresu relaxujete?

Po práci relaxuji tzv. aktivním odpočinkem. Celý život sportuji, hrála jsem i za národní tým volejbal, hraji vášnivě tenis, chodím cvičit. Srdeční záležitostí jsou taky lyže a hory. A pak miluji kulturu, divadla, koncerty, operu. To je tolik nádherných věcí, které mi umožní „nabít si znova baterky“ – a doma jsou rádi, že mám pak dobrou náladu.

Zahradní bazény – nebezpečná past

Prázdniny pro řadu lidí znamenají pohodové okamžiky nejen u vody. S nástupem horkých dní začíná hlavně dětem čas koupání, her a dobrodružství. Bohužel každoročně se řada z nich promění v noční můru jejich rodičů. Nárůst sportovních aktivit a zároveň prázdninové volnosti mnohdy bez dohledu rodičů vždy znamená zvýšené množství úrazů, které musíme řešit. Mnohé z nich mají tragické následky. A přitom celé řadě závažných úrazů lze celkem snadno předejít. Každý rok apelujeme nejen na rodiče dětí, aby dbali na důsledné používání všech dostupných ochranných prostředků při letních aktivitách.

(Pokračování textu…)

„Předprázdninové“ varování

Za pár dní začínají letní prázdniny, na které se žáci a studenti těší celý rok. Dva měsíce bez školních povinností, kdy teplé dny lákají ke hrám a sportovním aktivitám. Nedostatečný dohled dospělých, přecenění schopností, podcenění rizika, chybějící bezpečnostní pomůcky – to jsou hlavní příčiny následných dětských úrazů a zvýšeného počtu zásahů zdravotnické záchranné služby. Nejčastější příčinou úmrtí dětí jsou právě různé úrazy.

(Pokračování textu…)

„Není koní bez kopyt!“ Přibývá výjezdů ke zraněným jezdcům

Jezdecký sport je na vzestupu, alespoň v tom smyslu, že pořízení koně a péče o něj je v dnešní době dostupnější. I to bude jeden z důvodů, proč poměrně často vyjíždíme k nehodám, při kterých je jezdec či ošetřovatel koněm zraněn.

Častá jsou zranění způsobená kopnutím, kdy kůň při vyhození trefí osobu do hrudníku, hlavy či přímo obličeje. Nebo při pádu koně, kdy je jezdec koněm zavalen, což končí většinou poraněním pánve. I přes nošení bezpečnostních páteřních chráničů a kvalitních jezdeckých přileb je člověk proti 600 kilo vážícímu zvířeti a okovanému kopytu ve značné nevýhodě.

(Pokračování textu…)

Oslavy příchodu nového roku? Alkohol, agrese, petardy …

Dvanáctihodinová noční směna operátorů a záchranářů, kteří slouží na Silvestra, je zaručeně v roce tou největší očekávanou zkouškou jejich profesionality a altruizmu. Po letošních mnohdy až frenetických oslavách museli záchranáři ve Středočeském kraji ošetřit 14 osob s poraněním a popálením od pyrotechniky, 21 pacientů bylo poraněno při napadení a v 15 případech bylo primárním důvodem k výjezdu posádek silná intoxikace alkoholem. Opilost pacientů a jejich okolí po celou noc komplikovala většinu zásahů, a to minimálně neschopností věcné komunikace, ale i agresivitou alkoholem posilněných „hrdinů“ a „siláků“.

Celkově za silvestrovskou noc vyjeli středočeští záchranáři na pomoc 169 pacientům (vloni 172).

(Pokračování textu…)

155 versus 112

Zdravotnická záchranná služba Středočeského kraje již několik let upozorňuje laickou i odbornou veřejnost a systematicky šíří v kurzech první pomoci skutečnost, že v případě zdravotního problému je lépe volat tísňovou linku 155, opírajíc se o stanovisko Výboru odborné společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof z roku 2003, jehož autorem je současný ředitel MUDr. Jiří Knor, Ph. D.. Prohlášení naleznete ZDE.

(Pokračování textu…)

Linka 155 a zlomyslní volající

Dětské chichotání, opilecké žvatlání a hartusení, nadávání nejhrubšího zrna, či výplody, za které by se nemusel stydět ani samotný H. CH. Andersen – i takové hovory musejí operátoři tísňové linky 155 vyslechnout a nechat tzv. propadnout sítem. Tento rok zatím přijali středočeští zdravotničtí operátoři na lince 155 zhruba 198 tisíc hovorů, z nichž mnoho bylo velmi vypjatých – často doslova o život. Je však smutné, že operátoři řeší také mnoho hovorů, kdy nejde o stav nouze, ohrožení zdraví a života. Tito volající, jejichž telefonáty by se daly označit jako zneužití linky, si záchranka pracovně dělí do několika skupin.

„Prozváněči“ jsou ti volající, kteří opakovaně prozvánějí linku 155 a aniž by něco operátorovi řekli, zavěsí. Od jednoho takového volajícího se může jednat i o desítky telefonátů denně. Letos už bylo takových hovorů přijato/nepřijato 15 500.

(Pokračování textu…)