Záchranná služba Středočeského kraje

NOVINKY

Rozhovor s ředitelem středočeské záchranné služby MUDr. Martinem Houdkem.

V sanitce se můžete spolehnout jen na sebe a svojí posádku

Vyzkoušel si téměř všechny profese na záchrance. V mladí to byla práce saniťáka, záchranáře a později i lékaře. Více než před rokem se jedné takové stal jejím ředitelem. Jaký byl jeho první rok v pozici ředitele středočeské záchranky a co plánuje dál? Sám říká, že všechny jeho předchozí profese mu v šéfování tak velké záchrance pomáhají.

Jste již přes rok ve funkci ředitele středočeské záchranné služby, jaké je šéfování tak velké záchrance?

Práce záchranářů obecně je sama o sobě náročná. Z toho vyplývá, že i řízení tak velké záchranné služby, jako je středočeská, není nic jednoduchého. Středočeský kraj je nejrozlehlejší v České republice a naše záchranná služba má největší počet výjezdových stanovišť. V současné době má středočeská záchranná služba 36 výjezdových míst a denně je v provozu přes 60 sanitních vozů. Jen pro srovnání jiné záchranné služby u nás mají třeba jen 11 nebo 16 výjezdových míst.

Baví vás práce ředitele? Co je na ní nejnáročnější?

Práce ředitele záchranné služby mě baví. Nejtěžší je pro mě pravděpodobně práce a komunikace s lidmi, protože nikdy není možné se zavděčit všem, i když bych byl za to samozřejmě rád. Ale snažím dělat svojí práci nejlépe jak umím.

Byly těžké první měsíce ve funkci ředitele?

První měsíce jsou vždy těžké, především vytvořit kolem sebe schopný tým lidí, kteří mají zájem na tom budovat fungující záchrannou službu, tak aby byli pacienti i naši zaměstnanci spokojení. Vzhledem k tomu, že jsem již dříve 20 let jezdil jako lékař na kladenské záchranné službě, danou problematiku jsem tedy poměrně dobře znal a také jsem měl možnost většinu svých současných zaměstnanců poznat nejdříve jako jejich kolega, což považuji za velkou výhodu. Byl jsem před sedmi lety jako náměstek ředitele kladenské nemocnice také u toho, když došlo k historickému mezníku ve vývoji záchranných služeb, kdy se z okresů slučovaly pod kraje, což byla jedna z nejvýraznějších změn. Tato problematika tak pro mě nebyla neznámá neměl jsem problém se poté v pozici ředitele záchranky, jak se říká, „rozkoukat“. Složité pro mě v prvních měsících bylo však objevení všech našich stanovišť. Tehdy jsem si řekl, že musím všechny navštívit, poznat se s jejich zaměstnanci a vyslechnout si jejich přání a návrhy na zlepšení podmínek pro jejich práci a tak se také stalo. Než jsem stihl objet všechna výjezdová místa, trvalo to několik měsíců. V tomto trendu pokračuji dál a snažím se každé naše stanoviště navštívit nejméně jednou za rok.

Jak vaši práci vnímá rodina? Podporují vás?

Moje práce je časově náročná. Oproti minulým letům si moje manželka a děti musely zvyknout na to, že mám na ně mnohem méně času. Často jsem kvůli služebním povinnostem i delší dobu mimo domov. Jsou však velmi tolerantní a v mé práci mě podporují, za což jsem jim vděčný.

Před tím, než jste byl jmenován do funkce ředitele středočeské záchranky, pracoval jste jako náměstek léčebně preventivní péče a lékař ve Fakultní nemocnici Na Bulovce. Čím se podle vás nejvíce liší vaše nynější práce na záchrance od práce v nemocnici z pohledu ředitele a z pohledu lékaře?

Řízení nemocnice a záchranné služby se od sebe moc neliší, ale v práci lékaře na záchrance a v nemocnici je zásadní rozdíl. Jako lékař v nemocnici máte čas a pohodlí a po ruce tým lidí, kompletní nejmodernější vybavení, které pacienta pomůže vyšetřit, ošetřit a případně i léčit. Byť jsou sanitky v současné době vybaveny velmi dobře, oproti tomu, jak vypadaly před dvaceti lety. Stále jsou však jejich možnosti omezené. Rentgen, laboratoř, CT vyšetření ani operační sál tam nemáte a navíc pracujete ve stísněných podmínkách, časovém presu a je třeba rychlé rozhodování, abyste pacienta co nejdříve dopravili do nemocnice. Mnohdy pracujete v mrazu, blátě nebo špíně a často je třeba i improvizovat. I v těch nejtěžších situacích se můžete spolehnout jen na sebe a svojí posádku.

Vzpomenete si na nějaký konkrétní případ z vaší praxe?

Takovou alfou a omegou je zajištění přístupu do krevního řečiště, jinak řečeno napíchnout pacientovi žílu, abychom mu mohli dát infuzi a léky. Jsou situace a pacienti, u kterých se vám nedaří žílu zajistit, i když se už z toho pomalu stavíte na hlavu. V nemocnici zavoláte dalších deset kolegů, aby to zkusili místo vás, ale v sanitce je na to člověk sám a vzhledem k tomu, že mnohdy jde o život, tak to prostě zvládnout musíte. Nebo je u pacienta s poraněním hrudníku podezření na pneumotorax, to znamená přítomnost vzduchu v hrudním koši nebo hemotorax, kdy je místo vzduchu přítomna v hrudníku krev. A lékař se pouze na základě fyzikálního vyšetření, protože v sanitce není rentgen, musí rozhodnout, zda tomu člověku píchne hrudník a provede takzvanou drenáž nebo ne, což může být život zachraňující výkon.

Již dřív jste jezdil jako výjezdový lékař na záchranné službě, jak je to dlouho?

Oboru anesteziologie a resuscitace jsem se začal věnovat, protože jsem vždy chtěl pracovat na záchranné službě. Na záchrance jsem tak začal pracovat v roce 1986 ještě jako medik, kdy jsem v Praze pracoval jako saniťák v převozových sanitních vozech. Později, po třech letech medicíny, jsem začal jezdit na rychlé zdravotnické záchranné službě jako záchranář. Po vystudování medicíny a první atestaci jsem začal pracovat konečně jako lékař na kladenské záchranné službě, kde jsem zůstal dalších sedmnáct let.

Takže jste se vlastně jako ředitel vrátil do míst, kde jste dříve pracoval.

Přesně tak, vrátil jsem se do areálu kladenské nemocnice, kde jsem dříve pracoval a kde má nyní středočeská záchranka své sídlo. Na svojí sedmnáctiletou praxi lékaře kladenské záchranky nikdy nezapomenu. Bylo to krásné období a mám na to hezké vzpomínky. Takže jsem se na záchranku vracel moc rád a její prostředí mi nebylo cizí.

Pracujete i nyní jako výjezdový lékař záchranné služby, i když jste její ředitel?

Ano, krátce po svém nástupu do funkce jsem se rozhodl, že začnu opět jezdit na záchrance, protože mi tato práce dost chyběla. Ovšem tak obvyklé to není, aby ředitel záchranné služby zároveň pracoval i jako její lékař. Já jsem za toto rozhodnutí rád, protože mě jezdit se záchrankou baví. Nikdy nevíte, co vás ten den ve službě může čekat. Je to však práce velice náročná, protože jsme jako záchranáři vystaveni každodenním stresům, které vyplývají z povahy naší práce. Každý den se setkáváme s těžkými zdravotními stavy, s tragickými lidskými osudy a také se smrtí. O to cennější jsou pro nás zásahy s dobrým koncem. Velmi náročné jsou pro nás také zásahy, při kterých se setkáváme s agresí pacientů či jejich okolí a v drtivé většině těchto případů je tento útočník pod vlivem alkoholu.

Vám se to osobně někdy stalo, že na vás pacient zaútočil?

Stalo se mi to mnohokrát a vždy to byla nepříjemná zkušenost. Ve všech případech se jednalo o osoby pod vlivem alkoholu. Vzpomínám si, že jsme jednou vyjížděli k dopravní nehodě u Kladna. Bylo to v noci a všichni tři účastnící nehody nám začali nadávat a strkat do nás, že jsme přijeli pozdě. Přitom jsme tam byli během několika minut. Tenkrát naštěstí včas přijela policie, takže k ničemu dalšímu už nedošlo.

Na kterých stanovištích jako lékař pracujete, kde všude se tak s vámi pacienti mohou setkat?

Nyní pracuji nejvíce na výjezdovém stanovišti v Rakovníku, odkud sanitní vozy zajišťují celé Rakovnicko, ale v případě potřeby sloužím i v jiných okresech, například v Kladně.

Co na to vaši zaměstnanci, nejsou nervózní z toho, že pracují v jedné sanitce se svým šéfem?

Mnoho lidí pracujících u nás na záchrance mě zná už delší dobu, protože jsme spolu sloužili dříve jako kolegové. Ti mladší měli zpočátku respekt a ti nervóznější si dokonce měnili služby, aby se mnou nemuseli sloužit (směje se), ale když pochopili, že jsem úplně normální a v pohodě, tak se uklidnili. Troufám si tvrdit, že naše pracovní vztahy jsou teď dobré. Když jsem s nimi na výjezdu, nejsem jejich ředitel, ale jen kolega a lékař a snažím se, aby tomu tak bylo i nadále.

Jak trávíte dobu na stanovišti mezi výjezdy?

Charakterem naší práce je vlastně čekání na práci, tedy čekání na výjezd. Snažím se tedy čas mezi výjezdy vyplnit prací. V dnešní době elektronických médií, emailů, mobilních telefonů a internetu mohu záchranku vlastně řídit z jakéhokoliv místa, tedy i na stanovišti mezi výjezdy.

Takže si vlastně berete svojí kancelář s sebou do služby.

Dalo by se to tak říci.

Na jaký výjezd nikdy nezapomenete?

Je to asi devět let, ale do dnešního dne si pamatuji, že to bylo pondělí. Vyjížděli jsme brzy ráno kousek od výjezdového stanoviště na Kladně k mladé osmatřicetileté ženě, která byla doma ve stádiu klinické smrti. Nedýchala a byla v hlubokém bezvědomí. Zahájili jsme okamžitě resuscitaci. Tu jsme prováděli téměř hodinu, opakovaně se nám podařilo obnovit srdeční akci, ale vždy pak vzápětí došlo opět k zástavě. Proto jsme se rozhodli ke transportu pacientky do nemocnice za kontinuální resuscitace, ale vzhledem k tomu, že paní bydlela v paneláku a my jsme se s nosítky nevešli do výtahu, museli jsme ji snášet dolů sedm pater. Dva členové posádky nesli nosítka s pacientkou a já po celou dobu šel vedle nosítek a prováděl srdeční masáž. Resuscitovali jsme i po celou dobu převozu v sanitce do kladenské nemocnice, kde jsme ženu předali na koronární jednotce a tam dál pokračovali naši kolegové. Asi za čtrnáct dní se u nás na stanovišti ozval zvonek a tam stála celá rodina s kytkou, včetně té paní, která byla už v pořádku a všichni nám moc děkovali. Na tohle nikdy nezapomenu. Byla to moc dojemná chvíle.

Vraťme se teď k vaší práci ředitele. Co se povedlo během prvního roku vašeho působení? Proběhly v organizaci záchranné služby nějaké významné změny?

Myslím si, že zásadní strategická změna je v rozhodnutí plošně zavést tzv. rendes-vous neboli potkávací systém v celém středočeském kraji (pozn. viz dále). Dále jsme zavedli intranet, který moji předchůdci neměli a myslím, že našim zaměstnancům velmi chyběl. Stále se snažíme obnovovat vozový park sanitních vozů a jejich vybavení a také budovat další výjezdová stanoviště, kde jsou dojezdové časy delší. Během prvního roku jsme nakoupili devět nových sanitek a v letošním roce budeme opět kupovat přibližně stejný počet. Otevřeli jsme také dvě nová stanoviště ve Vranově na Benešovsku a ve Zdicích na Berounsku. Podařilo se nám také zlepšit pokrytí radiovým signálem v okolí Prahy, na Rakovnicku, Sázavsku a Příbramsku. Jsem toho názoru, že máme velmi dobré vztahy s našimi odbory, což považuji za velký úspěch a myslím si také, že velmi důležité v současné době krize je s podporou kraje udržet mzdy našich zaměstnanců na stále stejné úrovni, což se nám daří. Jsem také velmi hrdý na naše záchranáře, jak skvěle dokázali společně zajistit zdravotnický dozor při mši papeže ve Staré Boleslavi, protože šlo o velmi náročných 24 hodin ve službě, pro mě osobně o jedny z nejnáročnějších za moji lékařskou praxi. Také považuji za úspěch zorganizování očkování proti prasečí chřipce a chtěl bych za to svým zaměstnancům moc poděkovat, protože to nebylo nic, co by měli v popisu práce.

To jsou tedy vaše úspěchy. Bylo i něco, co se vám ve funkci ředitele záchranky naopak nepodařilo?

Vždy jsem se snažil nejen nyní na záchrance, ale i dříve v nemocnici, aby zaměstnanci problémy a změny v organizaci nevnímali jen jako jedinci, tedy v našem případě jako zástupci jednoho stanoviště či okresu, ale ze širšího pohledu jako celek. To znamená vše vnímat jako středočeský záchranář a ne jen jako např. příbramský nebo benešovský. Je třeba se považovat za jednu velkou organizaci. To znamená nestěžovat si, že vedle v okresu dostali novou sanitku, když my už máme tři roku starou. Na záchranné službě tento trend přežívá ještě z těch dob, kdy byla záchranka pod okresy, což bylo přibližně před sedmi lety. To je přeci jen dost krátká doba a jsem si jist, že v některých lidech to ještě stále přetrvává. Ani zdaleka to však není problém záchranky, to samé jsme řešili, když jsem pracoval jako náměstek v nemocnici. Další věc, která se mi stále nepodařila změnit a která mě velmi mrzí, je množství nehodovosti našich sanitních vozů, která je spojená se stále houstnoucí dopravou v Praze a jejím okolí.

Stál jste také u vzniku Call centra, kam mohou lidé z celé republiky volat kvůli zdravotnické radě po telefonu či otevíracím hodinám zdravotnických zařízení. Osvědčil se jeho provoz? Využívají lidé tuto linku?

Provoz Call centra se nám osvědčil. Z počátku jsme netušili jestli o tuto linku bude zájem. Je první svého druhu v republice. Při jejím zřizování jsme se snažili napodobit zahraniční model Call centra, které úspěšně již několik let funguje v Anglii. Naše linka 800 888 155 je oficiálně pro celý Středočeský kraj, ale volají k nám v podstatě lidé z celé České republiky a počet hovorů za den se stále navyšuje. Lidé nejčastěji volají kvůli otevíracím hodinám zdravotnických zařízení. Chtějí také například poradit, jak srazit horečku nebo co dělat v případě nevolnosti. Zaznamenali jsme i dost hovorů týkajících sociálních problémů nebo domácího násilí.

Je linka vlastně funguje? Je stále zdarma, neplánujete její zpoplatnění?

Linka je stále zdarma a její zpoplatnění neplánujeme. Je k dispozici pro občany 24 hodin denně. Dispečerka má v databázi seznam adres, telefonních čísel a otevíracích hodin všech zdravotnických zařízení v kraji. Pokud tedy potřebuje vědět do kolika hodin ordinuje v pátek váš praktický lékař nebo budete chtít vědět, která nejbližší lékárna má v sobotu otevřeno, na Call centru vám poradí. V případě zdravotních obtíží vám dispečerka, která má zdravotnické vzdělání, poradí, co můžete dělat a na které zdravotnické zařízení se obrátit. Volajícím v případech domácího násilí či psychosociální problémů poradí další linky, které se specializují na tato témata. Dispečerka Call centra má navíc na starost organizaci sekundárních transportů a můžeme ji i využít v případě mimořádných událostí jako další sílu linky 155. Měli jsem na Call centru i několik hovorů, kdy operátorka stav volajícího vyhodnotila jako akutní a předala jej záchranné službě na linku 155. To by i případ muže, který volal na Call centrum, že ho bolí na hrudi. Dispečink linky 155 pak k tomuto pánovi vyslal sanitku a na místě se potvrdilo, že muž má akutní infarkt myokardu.

Při nástupu na post ředitele jste tvrdil, že chcete vytvořit setkávací systém tzv. rendez–vouz posádek plošně v celém Středočeském kraji. V jaké fázi je rozšiřování tohoto systému péče nyní? Na kterých stanovištích tento systém již funguje a kde by měl ještě vzniknout?

Tento systém je stále ve fázi rozšiřování a budování. Ve Středočeském kraji je pro obyvatele stále ještě novinkou. Rendez–vous neboli setkávací systém již fungoval při mém nástupu do funkce na stanovištích středočeské záchranné služby v Příbrami, Vlašimi a Zbraslavicích. Během minulého a letošního roku se nám podařilo tento systém rozšířit na další stanoviště a to do Brandýsa nad Labem, Benešova, Říčan a Berouna, kde se osvědčil. Krajský úřad nám letos také umožnil nakoupit a přestavět čtyři osobní auta a během krátké doby je chceme uvést do provozu na čtyřech místech a to na Praze – západ, Rakovnicku, Kladensku a Kolínsku. V příštím roce nám krajský úřad schválil nákup dalších čtyř vozů rendez–vous a pokud k nám bude i nadále takto nakloněn, o čemž jsem přesvědčen, stihneme pokrýt celý kraj tímto systémem velmi rychle.

Co je přesně rendez–vous systém? Je to posun k lepšímu? Nemusí mít pacienti obavy z této změny péče záchranné služby?

Zcela jistě je to posun k lepšímu. Snahou naší záchranné služby je zřizováním tohoto typu výjezdových posádek účelněji využívat lékaře v terénu. Rendez-vouz systém je tak flexibilnější a zlepšuje způsob přednemocniční neodkladné péče tím, že umožňuje lépe kombinovat posádky na výjezdech a navíc je posádka v osobním voze na místě mnohem rychleji než velký sanitní vůz. Je to navíc systém, který nám řeší problém s nedostatkem kvalifikovaných lékařů. Podstatou jsou oddělené posádky s lékařem a bez lékaře, které vyjíždějí na místo události ve dvou vozech. Lékař jede s řidičem ve vybaveném osobním voze a záchranář s řidičem ve velkém sanitním voze. Podle charakteru potíží pacienta operátorka vysílá vůz s lékařem, vůz se záchranářem nebo oba najednou. Lékař na místě pacienta vyšetří a ošetří, podle zdravotního stavu jej může následně ponechat na místě, nebo ho předat posádce velkého vozu k transportu do nemocnice a místo zbytečného doprovodu posádky do nemocnice vyjet k dalšímu člověku v tísni. V případě závažného ohrožení zdraví pacienta doprovází lékař a v nemocnici předává většinou do intenzívní péče. Případů, kdy lékař doprovází pacienta až do nemocnice je však méně než 20%.

Také jste plánoval standardizaci a sjednocení záchranářského vybavení a sanitních vozů, aby všechna výjezdová stanoviště měla stejné podmínky. Podařilo se?

Snažíme se, ale zatím je to velmi krátká doba. Nelze takové změny dělat ze dne na den. Nemůžeme kvůli sjednocování vybavení vyhodit techniku, která je jen několik let stará a funkční. Je to změna která bude zcela jistě trvat roky.

Kde jste čerpal zkušenosti a inspiraci ke změnám v chodu organizace?

Zkušenosti jsem čerpal z práce lékaře, náměstka ředitele kladenské nemocnice a náměstka léčebně preventivní péče, kterého jsem dělal v Nemocnici na Bulovce před svým nástupem do funkce. Občas se mi hodí i moje praxe z mládí, kdy jsem dělal toho saniťáka a pak i záchranáře, což je pro mě nezapomenutelná zkušenost.

Jako jeden z mála ředitelů záchranných služeb jste si opravdu vyzkoušel téměř všechny záchranářské profese. Myslíte si tedy, že je to výhoda?

Myslím si že určitě. Jak z pohledu lékaře, tak i z pohledu ředitele. Vzhledem k tomu, že jsem si je na vlastní kůži vyzkoušel, lépe se mi tak komunikuje se členy posádky. Myslím, že mám tak pro ně větší porozumění, což se mi zase více hodí na těch provozních schůzích a setkání s odbory, které hájí zájmy našich zaměstnanců.

Máte v rukávu třeba ještě nějaký větší projekt, jakým bylo třeba Call centrum?

Naše záchranná služba je například vedoucím projektu integrovaného operačního programu, který bude znamenat zlepšení spolupráce mezi dispečinky jednotlivých záchranných služeb a dalších složek integrovaného záchranného systému, tak aby nebyly závislé na běžných telefonních linkách a radiové síti. Je s tím spojená digitalizace všech sítí, čímž se vyřeší i náš velký problém s odposloucháváním vysílaček a také se zlepší pokrytí signálem. V případě živelných katastrof, kdy můžou vypadnout tísňové linky v jednom kraji, budou mít pro tyto situace mezi sebou jednotlivé dispečinky dohodu o spolupráci a po dobu nezbytně nutnou automaticky převezmou hovory z nefunkční části kraje či republiky. S tímto novým systémem bude spojená redukce počtu našich dispečinků, protože jsme jediná záchranná služba v republice, která jich má šest a neoperativněji se vše řídí z jednoho místa. Usilujeme v rámci tohoto projektu také o umístění přenosných počítačů do sanitních vozů. Lékařům a záchranářům tak odpadne nepraktické papírování, kdy se vše nejdříve píše na papír a pak se přepisuje do databáze. Jedná se o projekt, který je podporován z evropských fondů.

Věnuje se také vaše záchranka dalšímu vzděláváni svých zaměstnanců?

Ano a chceme jejich vzdělávání také stále zdokonalovat. V současné době máme systematické školení záchranářů, kdy každý musí jednou ročně projít naším postgraduálním školením, kde dáváme důraz především na praktickou část nácviku jako je zajišťování dýchacích cest, žilního řečiště a diagnostika. Školení je pak zakončeno testem, tak abychom měli přehled o úrovni jejich znalostí. Ve vzdělávání řidičů jsme navázali spolupráci s Policií České republiky, kde je školí specialisté z dopravního ředitelství a tímto se snažíme předcházet nehodovosti sanitních vozů. V současné době také jednáme s ředitelem středočeské policie o možnosti praktických kurzů bezpečné jízdy a sebeobrany. Školíme jejich policisty v první pomoci, zejména v místech výskytu automatických externích defibrilátorů, ty jsou i v některých policejních vozech a policisté naše záchranáře na oplátku školí v sebeobraně. Myslím, že tento model by mohl být funkční i nadále. Zároveň umožňujeme našim záchranářům psychologické intervence. Byli jsme překvapeni kolik záchranářů tuto pomoc vyhledalo. Jednalo se především o záchranáře, kteří byli ve službě napadeni nebo o ty kteří zasahovali u mimořádné události či hromadného neštěstí. Tímto postupem se snažíme u našich zaměstnanců bojovat proti syndromu vyhoření.

Vrátím se ještě k tomu školení policistů v první pomoci. Už jste se jako setkal s tím, že jejich včasný zásah s automatickým externím defibrilátorem někomu zachránil život?

Před měsícem v Příbrami byli voláni záchranáři k bezvědomí na Prokopské slavnosti, kde zkolaboval starší muž. Pánovi začalo selhávat srdce. Naštěstí byla na místě slavnosti policejní hlídka, která měla ve voze teprve dva dny tento defibrilátor a prošla naším školením. Pána ještě před příjezdem záchranky stihli začít resuscitovat a defibrilovat. Záchranáři byli na místě během několika minut, ale to už muž sám dýchal a začal dokonce nabývat vědomí. Byl to hromný úspěch, který je důkazem, že takové projekty mají opravdu smysl.

Míváte radost, když se něco takového povede?

Bude mi už skoro padesát a za dobu svého působení v nemocnici a na záchrance jsem se naučil štípat se do tváří a nepodléhat moc tomu, když začínám mít pocit uspokojení z podařené práce, protože pak může zase následovat rychlý pád. Za tuto dobu jsem se naučil vytvořit si tak trochu obranu proti pocitu sebeuspokojení. Zkazit se dá totiž cokoliv v tu nejméně očekávanou chvíli a člověk by se sebou neměl být nikdy moc spokojený. To nedělá dobrotu.

To jste tenhle pocit neměl ani v té dojemné chvíli, kdy vám přišla poděkovat ta žena s celou rodinou za záchranu svého života?

No tak to je samozřejmě něco jiného (směje se). S tím se záchranáři moc nesetkávají, že jim někdo přijde poděkovat, častěji jim spíš lidé nadávají. Člověka to ohromně nabije a vynahradí mu těch několik dalších zásahů, které třeba tak dobře bohužel nedopadly. V člověku se ty tragické osudy tak nějak usazují a takové chvíle jsou těmi okamžiky, kdy si uvědomíte, proč tu práci děláte a že jí hlavně chcete dělat a dál těm lidem pomáhat. Na druhou stranu si však musíte říkat, když vám někdo takhle děkuje, že jste vlastně dělali jen svoji práci.

Co máte v plánu v dalších letech svého působení? Vzniknou například nějaké další výjezdová stanoviště?

Samozřejmě plánujeme zřizovat nová výjezdová stanoviště, aktuálně by teď mělo být další na řadě výjezdové stanoviště v Hostivici u Prahy. Stále také marně čekáme na zákon o záchranných službách, který za poslední rok a půl nebyl stále projednáván. Záchranáři se dodnes řídí zastaralou vyhláškou a tento zákon by také vyřešil hrazení naší péče od pojišťoven. V současné to je tak, že 70% naší péče hradí kraj a jen 30% pojišťovny a naší snahou je toto změnit. Samozřejmě mým cílem je plošně pokrýt rendez – vous systémem celý Středočeský kraj.

Chtěl byste na závěr popřát něco svým zaměstnancům nebo záchranářům obecně?

Tak já bych jim chtěl zejména poděkovat, protože vím, jak je jejich práce náročná a popřát jim mnoho profesních i osobních úspěchů.

Rozhovor je možné také nalézt na: http://kladensky.denik.cz/zpravy_region/rozhovorhoudek20100820.html

Tereza Janečková

Záchranáři otevřeli výjezdové stanoviště ve Vranově

Středočeská záchranná služba v úterý 3. 8. 2010 oficiálně uvedla do provozu nové výjezdové stanoviště ve Vranově na Benešovsku. Slavnostní otevření nového místa benešovských záchranářů proběhlo v 10 hodin za účasti hejtmana Středočeského kraje MUDr. Davida Ratha a ředitele záchranné služby MUDr. Martina Houdka. Jedná se tak o 4. výjezdové stanoviště záchranné služby na Benešovsku a o 36. stanoviště Územního střediska záchranné služby Středočeského kraje.

Celkově toto stanoviště zapadá do koncepce systému randez - vous neboli potkávacího systému, který se plošně buduje ve Středočeském kraji. Na tomto stanovišti slouží 24 hodin denně jedna posádka rychlé zdravotnické pomoci, která v případě potřeby spolupracuje s lékařem ve voze rendez – vous, ten dojíždí z Benešova, Říčan a v budoucnu bude dojíždět i z Kutné Hory.

Z hlediska rozlohy je benešovský okres druhý největší v našem kraji (má přibližně 93 tis. obyvatel). Otevřením tohoto stanoviště se zkrátil čas dojezdu záchranné služby v přilehlých obcích přibližně o 60%, jedná se především o Říčansko, Benešovsko a zejména o okolí Sázavy. Zároveň dojde k rychlejším zásahům na dálnici D1. Posádka bude zajišťovat D1 směr Praha 15. – 41. km a D1 směr Brno 21. – 41. km.

Záchranáři sídlí v budově dobrovolných hasičů. Přestavba prostor stanoviště ve Vranově byla hrazena z prostředků Středočeského kraje, který do ní investoval cca 1,8 mil. Kč.

Co je rendez – vous systém?

Podstatou je hustá síť stanovišť rychlé zdravotnické pomoci (RZP), tzv. velkých aut, ve kterých pracuje střední zdravotnický pracovník (sestra nebo záchranář) a řidič záchranář, oba proškolení v řešení akutních stavů. Na vybraných stanovištích, daných počtem obyvatel a geografickou polohou oblasti, je pak stanoviště rendez – vous (R-V), tzv. malého vozu. Posádku vozu R-V tvoří lékař záchranné služby a řidič záchranář. Podle charakteru potíží pacienta operátorka vysílá vůz s lékařem (R-V), vůz se sestrou (RZP) nebo oba najednou. Lékař na místě pacienta vyšetří a ošetří, podle zdravotního stavu může následně pacienta ponechat na místě, nebo ho předat posádce velkého vozu k transportu do nemocnice. V případě závažného ohrožení zdraví pacienta doprovází lékař a v nemocnici předává většinou do intenzívní péče (JIP, ARO). Případů, kdy lékař doprovází pacienta až do nemocnice je méně než cca 20% všech výjezdů. Nyní, po zavedení nového systému, může lékař místo zbytečného doprovodu pacienta do nemocnice vyjet k dalšímu pacientovi v tísni.

Je to systém, který je velmi úspěšně dlouhodobě využíván ve velkých městech. Ve Středočeském kraji funguje například už 10 let v Příbrami, nově se zavádí na dalších stanovištích záchranné služby, zejména podél dálnic. Snahou naší záchranné služby je zřizováním tohoto typu výjezdových posádek účelněji využívat lékaře v terénu. Rendez-vouz systém je flexibilnější a zlepšuje způsob přednemocniční neodkladné péče tím, že umožňuje lépe kombinovat posádky na výjezdech a navíc je posádka v osobním voze na místě mnohem rychleji než velký sanitní vůz.

Rendez – vous systém již nyní funguje na stanovištích středočeské záchranné služby v Příbrami, Vlašimi, Zbraslavicích a nově také v Brandýse nad Labem, Benešově, Říčanech a v Berouně, kde se osvědčil. Plošně je také využíván pražskou nebo libereckou záchrannou službou.

MUDr. Martin Houdek

ředitel Územního střediska záchranné služby Středočeského kraje

Vodní záchranná služba Územního střediska záchranné služby Středočeského kraje je v provozu

Svůj provoz zahájila vodní záchranná služba Územního střediska záchranné služby Středočeského kraje ve Ždáni na Slapské přehradě. K dispozici je tak pro výjezdy záchranné služby od 1. července až do konce letních prázdnin člun vodní záchranné služby. Vodní záchrannou službu zařazujeme každoročně do provozu v době letních prázdnin. Je to především z důvodu velkého nárůstu obyvatelstva v chatových oblastech, rekreačních oblastech, kempech a koupalištích v okolí přehrady. Přes léto a zejména o letních prázdninách, je zde třeba dostupnější péče záchranné služby. V loňském roce měli záchranáři na Slapech 75 výjezdů.

Člun vodní záchranné služby překoná vzdálenosti přes vodní plochu mnohem rychleji, než sanitní vůz, který je odkázán na přemostění a na objíždění vodní plochy, čímž se znatelně prodlužuje doba dojezdu k pacientovi. Člunem se také dostaneme do jinak hůře dostupných chatových osad a samot u vody, kam by sanitní vůz nemohl dojet.

Územní středisko záchranné služby Středočeského kraje zprovoznilo vodní záchrannou službu na Slapské přehradě v roce 1999. Přednemocniční neodkladnou péči tu zajišťuje během letních prázdnin člun, ale také sanitní vůz rychlé zdravotnické pomoci, který dojíždí na místo události po pozemních komunikacích. Někdy je třeba zásahu v přilehlých obcích mimo vodní plochu, kam jezdí pouze sanitní vůz. V případě zásahu člunu je pacient po ošetření a zaléčení obvykle člunem převezen zpět na stanoviště, kde je přeložen do sanitního vozu. Tím pak transportujeme pacienta do nemocnice. Vyslání člunu nebo sanitního vozu mají na starosti pracovnice zdravotnického operačního střediska v Jesenici, které v každém konkrétním případě zvažují okolnosti případu.

Případy, u nichž člun zasahuje

Přehrady a jejich okolí jsou typické chatovými oblastmi, kde tráví léto na chatách rodiny s dětmi, ale i starší lidé, a tak přibližně polovina výjezdů je ke starším lidem se somatickými onemocněními. Často se jezdí k infarktům, k dušnosti a cévním mozkovým příhodám. Časté jsou také výjezdy k nejrůznějším alergickým reakcím, k úpalům a úžehům po dlouhém pobytu na slunci a k lidem, kteří kolabují následkem dehydratace. Také nejsou ojedinělé výjezdy k lidem, kteří si přivodili úraz po požití alkoholu. Tyto výjezdy směřují na diskotéky a do různých podniků v okolí.

Člun je vybaven jako standardní sanitní vůz – má tedy vše, co je potřeba v případech, kdy je ohroženo zdraví pacienta nebo dokonce jeho život. Ve člunu nejsou nosítka, ale naopak má k dispozici plovoucí páteřní desku.

K tonutí vyjíždíme naštěstí minimálně

Výjezdy k tonoucím lidem jsou naštěstí jen zlomkem výjezdů, ale jedná se však o výjezdy nejzávažnější. V těchto případech také hodně záleží na počasí. Čím je teplejší léto, tím je také více koupajících se lidí a tedy i větší pravděpodobnost tonutí.

Nelze říci, zda jsou lidé méně opatrní, ale ze zkušenosti záchranářů vyplývá, že jednoznačně nejrizikovější skupinou jsou plavci, kteří před vstupem do vody požili alkohol. Alkohol snižuje odhad nebezpečí a lidé pod jeho vlivem přeceňují své schopnosti i síly. Tonutí také muže nastat vlivem úrazu např. po skoku do vody. Lidé by také neměli skákat do neznámé vody a měli by si uvědomit, že vodní dno je nestálé a může se měnit. Místo, kde skákali minulý rok ale i včera, nemusí být bezpečné.Další rizikovou skupinou jsou děti, které ještě nemají s koupáním a plaváním tolik zkušeností, nemusejí dobře odhadnout situaci a rozdováděné bývají zbrklé a neopatrné. Zde je třeba mít děti pod stálým dohledem.

Změna provozu pohotovostí od 1. 7. 2010

K 1. 7. 2010 změnily svého provozovatele lékařské služby první pomoci v Kolíně a Mladé Boleslavi. Novými provozovateli pohotovostí se místo Územního střediska záchranné služby Středočeského kraje staly oblastní nemocnice v Kolíně a Mladé Boleslavi. Kolínská pohotovost se tak z prostor záchranné služby přesunula do areálu oblastní nemocnice, v Mladé Boleslavi se změnil pouze provozovatel a místo pohotovosti zůstalo stejné – tedy v prostorách záchranné služby.

Převod pohotovostí na nemocnice probíhá pouze na pěti místech v kraji, kde jsou oblastní nemocnice, tedy: Kolín, Mladá Boleslav, Příbram, Kladno a Benešov. Důvodem těchto změn je to, že oblastní nemocnice ve Středočeském kraji chtějí poskytovat komplexní zdravotní péči, pod kterou pohotovostní služby patří. (Tím se také částečně uleví záchranné službě, která by se měla věnovat především akutním, zdraví a život ohrožujícím, stavům.) Lékařské služby první pomoci by měly místo záchranné služby provozovat všechny oblastní nemocnice do začátku příštího roku. Od 1. 5. 2010 se tak již například stalo v Příbrami, kde byla pohotovost přesunuta do prostor příbramské nemocnice. Od nového roku by měly lékařskou službu první pomoci provozovat kladenská a benešovská nemocnice.

Aktuální adresy pohotovostí se změněným provozovatelem:

LSPP Příbram – v prostorách nemocnice, Hradební 84

LSPP Mladá Boleslav – v prostorách záchranné služby, Laurinova 333

LSPP Kolín – v prostorách nemocnice, Žižkova 146

MUDr. Martin Houdek

ředitel Územního střediska záchranné služby Středočeského kraje

Den bezpečí a pořádku v Mělníce

Stovky dětí a dospělých navštívili ve čtvrtek 17. 6. Den bezpečí a pořádku v Mělníce. Program byl bohatý a přispěli do něj svými ukázkami hasiči, policisté i mělničtí záchranáři. Navštěvníci mohli také zhlédnout ukázky bojových sportů a práci psovodů. Záchranáři rozdávali příručky první pomoci a učili návštěvníky základy první pomoci. Velký zájem byl ze strany dětí o vybavení vojenské police, ukázky pyrotechniků a zásahové jednotky Policie ČR nebo o vyproštování zraněných z havarovaného vozidla, kde spolupracoval hasičský záchranný sbor se záchrannou službou.

Posádka středočeské záchranky vyhrála na Rallye - Rejvíz

V mezinárodní záchranářské soutěže Rallye – Revíz se na 1. místě ze třiceti posádek umístila posádka rychlé zdravotnické pomoci z Jesenice. Pro středočeské záchranáře je velkým úspěchem, že obstáli v takové konkurenci. Navíc se dva členové posádky účastnili soutěže poprvé. Jesenická posádka ve složení záchranář Martin Šupka, záchranář Robert Kameník a dispečerka Marie Stránská získali nejvyšší počet bodů v národní soutěži RZP posádek (posádek rychlé zdravotnické pomoci) a dispečerka Marie Stránská se navíc umístila na 3. místě v soutěži dispečerů záchranných služeb linky 155 „Zlaté sluchátko“. V rámci Rallye Revíz tradičně proběhlo i finále Helpíkova poháru, soutěže v první pomoci pro žáky pátých tříd základních škol a letos poprvé také tzv. „MUC.RR“ – soutěž mediků. Rallye - Revíz probíhal od úterý 25. 5 do soboty 29. 5. 2010

Co je Rallye – Rejvíz?

Rallye-Rejvíz je odborné metodické zaměstnání pro posádky záchranných služeb a je mezi záchrannými službami velmi populární. Přínosem soutěže je především výměna zkušeností mezi pracovníky záchranných služeb z různých zemí a částí České republiky. Úkoly bývají inspirované skutečnými událostmi a záchranáři pracují prakticky s reálně se chovajícími a namaskovanými figuranty - pacienty. Jedná se o fyzicky, vědomostně a diagnosticky náročné a nevšední, ale i kuriózní zásahy, se kterými se záchranáři setkávají méně. Tato soutěž tedy především funguje jako jakýsi výukový model pro záchranářskou praxi. Záchranáři si zde mohou vyzkoušet a naučit zvládat situace, se kterými se v praxi ještě nesetkali, ale mohou být na ně tímto způsobem připraveni. Odborné úkoly na jednotlivých etapách jsou koncipovány jako běžný výjezd posádky a zraněné nebo nemocné věrohodně hrají namaskovaní figuranti. Hodnotí se především odbornost jednotlivých členů posádky, ale i rozhodovací, diagnostické a v neposlední řadě i komunikační schopnosti, souhra v týmu a profesionální přístup.

Záchranáři soutěží v několika kategoriích:

- Národní soutěž ve dvou kategoriích:RZP – v posádce zdravotničtí záchranáři a sestry a RLP – posádky s lékařem

- Mezinárodní soutěž: letos se např. soutěže účastnili kromě českých a slovenských posádek také posádky z Polska, Turecka, Maďarska, USA, Rakouska, Holandska, Řecka, Japonska, Srbska a Chorvatska.

- Zlaté sluchátko: soutěž dispečerů a dispečerek zdravotnických operačních středisek, letos se soutěže zúčastnilo 32 dispečerů

- MUC.RR – soutěž mediků

- Helpíkův pohár – soutěž žáků základní škol v první pomoci

Více informací na www.rallye-rejviz.cz a www.helpik.cz .

Tereza Janečková

Autor fotografií: Slavomír Šuba (více fotografií naleznete ve fotogalerii)

Záchranáři se podíleli na branném dnu pro děti

Kladenští záchranáři se v úterý 25. 5. zúčastnili branného dne pro děti v Hornickém skanzenu Dolu Mayrau ve Vinařících u Kladna. Na místě měli od deseti hodin vystavenou záchranářskou techniku k prohlédnutí, dětem ukazovali interiér a vybavení sanitních vozů a učili je základy první pomoci. Děti měly možnost vyzkoušet si nepřímou masáž srdce na resuscitačním modelu. Ke stanovišti záchranné služby se přišlo podívat přes 300 dětí.

Tereza Janečková

Záchranáři otevřeli nové výjezdové stanoviště ve Zdicích

Středočeská záchranná služba v pondělí 24. 5. otevřela nové výjezdové stanoviště ve Zdicích na Berounsku. Slavnostní otevření nového místa berounských záchranářů proběhlo v 16 hodin za účasti hejtmana středočeského kraje Davida Ratha, ředitele záchranné služby Martina Houdka a starosty město Zdice Miroslava Holotina. Jedná se tak o 3. stanoviště záchranné služby na Berounsku a o 35. stanoviště Územního střediska záchranné služby Středočeského kraje. Na tomto stanovišti bude sloužit jedna posádka rychlé zdravotnické pomoci, která bude v případě potřeby spolupracovat s lékařem ve voze rendez – vous z Berouna. Záchranáři sídlí ve Zdicích v prvním patře budovy hasičské zbrojnice v ulici Čs. Armády 18. V rámci slavnostního otevření proběhl i od 15 do 17 hodin doprovodný program záchranné služby a den otevřených dveří místního Sboru dobrovolných hasičů Zdice. Záchranáři měli venku vystavenou techniku a postavený záchranářský stan, kde probíhaly kurzy první pomoci. Před otevřením nového stanoviště záchranné služby proběhla také ukázka vyprošťování zraněných z havarovaného vozidla.

Zavádění setkávacího systému záchranné služby v Berouně a okolí

Z důvodu lepší využitelnosti kvalifikovaných lékařů pracujících na záchranné službě, kterých je setrvalý nedostatek, vzniká postupně v celém Středočeském kraji setkávací systém tzv. rendez-vous (R-V). Podstatou je hustá síť stanovišť RZP, tzv. velkých aut, ve kterých pracuje střední zdravotnický pracovní personál (sestra nebo záchranář) a řidič - záchranář, oba proškolení v řešení akutních stavů.

Na vybraných stanovištích, daných počtem obyvatel a geografickou polohou oblasti, je pak stanoviště R-V, tzv. malého vozu. Posádku vozu R-V tvoří lékař záchranné služby a řidič záchranář. Podle charakteru potíží pacienta operátorka vysílá vůz s lékařem (R-V), vůz se sestrou (RZP) nebo oba najednou. Lékař na místě pacienta vyšetří a ošetří a podle zdravotního stavu může následně pacienta ponechat na místě nebo ho předat posádce velkého vozu k transportu do nemocnice. V případě závažného ohrožení zdraví pacienta doprovází lékař sám a v nemocnici předává většinou do intenzívní péče (JIP, ARO).

Případů, kdy lékař doprovází pacienta až do nemocnice je méně než cca 20% všech výjezdů. Nyní, po zavedení nového systému, může lékař místo zbytečného doprovodu pacienta do nemocnice vyjet k dalšímu pacientovi v tísni. Je to systém, který je velmi úspěšně dlouhodobě využíván ve velkých městech. Ve Středočeském kraji funguje například už 10 let v Příbrami, nově se zavádí na dalších stanovištích záchranné služby, zejména podél dálnice D1.

Od 1. dubna 2010, podle plánovaného postupu, se zavádí tento systém v okrese Beroun, zejména k pokrytí dálnice D5, a pro velkou koncentraci obyvatel také v městě Beroun. Vedení Středočeské záchranné služby navíc uvítalo nabídku města Zdice s prostorami pro vznik nového stanoviště podél dálnice. Je pravda, že na dálnici se musí přes město, ale i tak je zde dostupnost pro střed okresu lepší než z původních stanovišť v Berouně nebo v Hořovicích.

Od 1. dubna má záchranka na stanovišti v Berouně jednu posádku s lékařem na voze rendez-vous (R-V) a dvě posádky se sestrou na vozech rychlé zdravotnické pomoci (RZP). Od 24.května bude jedna z těchto posádek RZP přesunuta do Zdic. Na stanovišti v Hořovicích zůstává nadále jedna posádka rychlé zdravotnické pomoci (RZP) a jednu posádka rychlé lékařské pomoci (RLP- to znamená lékař na velkém voze). Lékařů na okres bude stejně jako v minulosti, jejich práce však bude v budoucnu mnohem lépe využita. Záchranáři budou mít také jednu sanitku v okrese k dispozici navíc. Občané berounské kotliny by neměli pocítit změnu systému, a pokud ano, tak k lepšímu.

Tereza Janečková

Den záchranářů v Kolíně

Kolínští záchranáři se 8. května tradičně zúčastnili Dne záchranářů. Od 9:00 měli pro návštěvníky na Karlově náměstí vystavenou záchranářskou techniku - sanitní vůz, malý vybavený vůz pro lékaře a závěsný vozík s věcmi pro mimořádné události. Lidé měli možnost nahlédnout do sanitního vozu a vyslechnout si v záchranářském stanu výklad první pomoci, který probíhal i s nácvikem nepřímé srdeční masáže na resuscitačním modelu. Záchranáři lidem rozdávali příručky první pomoci a informovali návštěvníky o možnostech rozrůstajícího se systému v práci středočeské záchranné služby - tzv. rendez - vous. Stan záchranářů navštívil také hejtman Středočeského kraje MUDr. David Rath a ředitel středočeské záchranné služby MUDr. Martin Houdek.

V odpoledních hodinách se záchranáři přesunuli na blízké letiště, kde pokračoval program a mimo jiné i ukázky vyproštování zraněných z havarovaných vozidel, ve kterých hasičský záchranný sbor spolupracoval se záchrannou službou.

Tereza Janečková

Více fotografií ze Dne záchranářů v Kolíně naleznete ve fotogalerii.

Středočeští záchranáři byli v pražském maratonu devátí

Rakovničtí záchranáři se 9. 5. 2010 zúčastnili pražského mezinárodního maratonu. V nedělním šestnáctém ročníku Volkswagen Praha Maraton v závodě skupin Firemních běhů 2010 skončili na krásném 9. místě. Závod byl odstartován v 9 hodin ze Staroměstského náměstí v Praze a zúčastnilo se ho rekordních 7900 běžců. Rakovničtí záchranáři ve složení lékař Miloš Králíček, zdravotnický záchranář Richard Dvořák, lékař Lubor Šimek a sestra ARO Lucie Růžková běželi za středočeskou záchrannou službu a patří jim naše upřímná gratulace. Po součtu časů těchto čtyř závodníků ve skupině byl výsledek skvělých 15:26:14 a dva z účastníků překonali během závodu svoje osobní rekordy v běhu na tuto vzdálenost.

Tereza Janečková

Cvičení záchranářů a hasičů v Tuchoměřicích

Záchranáři z Roztok u Prahy společně s profesionálními a dobrovolnými hasiči se ve středu 12. května zúčastnili cvičení v Tuchoměřicích. Jednalo se o nácvik zásahu hašení požáru a záchrany osob v prostorách skladu (jednalo se o předem nezjištěný počet osob, které se během požáru v prostorách skladu nacházely). Cvičení bylo zahájeno v deset hodin a trvalo přibližně hodinu. Po uhašení ohně a pečlivém prohledání skladu, hasiči nalezli jednoho muže, který byl nadýchán zplodin z hoření a byl předán k ošetření a transportu záchranné službě. Po ukončení cvičení následovala prohlídka skladu s výkladem o bezpečnostním a požárním opatření.

Tereza Janečková

Více fotografií ze cvičení - fotogalerie sekce Cvičení IZS

Cvičení IZS v lomu Velká Amerika

Středočeští záchranáři z výjezdového stanoviště Beroun se 4. května zúčastnili cvičení integrovaného záchranného systému v lomu Velká Amerika. Tématem cvičení byl pád dvanácti osob, pod kterými se zřítila vyhlídková terasa na horním okraji lomu. Všechny osoby při pádu utrpěly zranění a při sesunu terénu zůstaly na několika úrovních srázu. Nutné bylo jejich vyproštění pomocí lezecké techniky. Berounští záchranáři měli na místě dva sanitní vozy a jednu posádku rendez – vous. Všechny vozy byly záložní a záchranáři, kteří se cvičení účastnili, bylo mimo službu, takže nedošlo k ohrožení běžného provozu záchranné služby.

Cílem cvičení pro záchrannou službu byl nácvik práce v nepřístupném terénu, spolupráce s hasiči při vyprošťování osob a nácvik třídění zraněných. Dva berounští záchranáři dokonce svolili k tomu, aby byli spuštěni na lanech několik desítek metrů ke zraněným, aby jim mohli rychle pomoci. Neméně důležité bylo také nacvičení rádiové komunikace mezi složkami IZS vysílačkami, která se ukázala být místy problematická a těžko srozumitelná.

Mezi dvanácti figuranty byli tři těžce zranění, dva středně těžce zranění a čtyři lehce zranění. Jedna osoba tonula uprostřed vodní plochy a záchranáři s hasiči nacvičovali záchranu tonoucího pomocí člunu. Na místě byli také dva zemřelí. Cílem nácviku při třídění bylo rozpoznat stav namaskovaných poraněných, určit způsob ošetření, léčby a prioritu transportu. Jeden pacient byl z místa transportován letecky - vrtulníkem, ostatní sanitními vozy. Záchranáři na místě spolupracovali také se soukromou záchrannou službou Trans Hospitál z Řevnic, která ošetřovala zraněné v dolní části lomu, zatímco záchranáři z Berouna zasahovali v horní části lomu a přebírali si zraněné, které jednoho po druhém hasiči vyprošťovali pomocí lan a lezecké techniky.

Cvičení bylo s malým zpožděním zahájeno v 9:20 a do dvou hodin byli všichni zranění vyproštěni, ošetřeni a rozvezeni do nemocnic. První dojmy ze cvičení měli záchranáři dobré, především si pochvalovali dobrou spolupráci s hasiči, při předávání a vyprošťování zraněných. Své kolegy od hasičů záchranáři mimo jiné využili i na ošetření drobnějších poranění, když měli sami plné ruce práce se zajišťováním pacientů. Přestože záchranáři o cvičení věděli předem, nevěděli o jeho rozsahu, počtu a typu zranění. Cvičení se tak velmi podobalo tomu, jak by probíhal zásah v reálné situaci. Místy se improvizovalo a záchrana osob proběhla velmi rychle. Cvičení tohoto typu mají své opodstatnění, záchranáři mají možnost vyzkoušet si práci v nepřístupném terénu při mimořádné situaci a být tak na zásahy lépe připraveni.

V loňském roce záchranná služba do lomu Velká Amerika vyjížděla sedmkrát. Minulou sobotu záchranáři zasahovali lomu Malá Amerika u dívky, která se zřítila do lomu a utrpěla úraz hlavy. Na místě zasahoval vyprošťovací vrtulník a vrtulník letecké záchranné služby, který zraněnou dívku transportoval do motolské nemocnice.

Tereza Janečková

Více fotografií ze cvičení naleznete ve fotogalerii v sekci Cvičení IZS.

Záchranáři si přebírali Zlatý záchranářský kříž

Ve středu 14. dubna proběhlo v prostorách Pražského hradu slavnostní předávání cen Zlatého záchranářského kříže za rok 2009. Posláním Zlatého záchranářského kříže, který je každoročně udělován prezidentem České republiky, je ocenit výjimečné, profesionální činy hasičů, zdravotníků, vojáků, policistů a dalších složek integrovaného záchranného systému. Cílem je také vyzdvihnout zásahy dobrovolníků, profesionálů i laiků a podpořit význam záchranářské profese.

Soutěžilo se v několika nominacích. Zlatý záchranářský kříž si převzala MUDr. Dana Hlaváčková. Zvítězila v kategorii výjimečný přínos pro záchranářství.

MUDr. Dana Hlaváčková pracuje jako ředitelka odboru krizové připravenosti Ministerstva zdravotnictví ČR a jako lékařka středočeské záchranné služby okresu Mělník (dříve také jako vedoucí lékařka pro léčebně preventivní péči). Její působení v odboru přispělo k etablování zdravotnické záchranné služby do Integrovaného záchranného systému. Svojí prací přispěla k rozvoji poskytování přednemocniční neodkladné péče. Je odbornicí v oboru urgentní medicíny, medicíny katastrof a krizové intervence. Je vynikající přednášející, která je často zvaná na významné kongresy v ČR a SR – Dostálovy dny, MEKA, Záchrana, působí jako hlavní rozhodčí významných záchranářských soutěží, např. Rallye Rejvíz v ČR nebo Záchrana na Slovensku. Je členkou lékařského výboru pro urgentní medicínu při NATO, národní koordinátorkou pro WHO, iniciátor a pedagog na kurzech urgentní medicíny pro mediky na Masarykově univerzitě Brno. V oboru patří mezi několik málo lidí, kteří jsou tolik respektováni a nepostradatelní.

Zlatý záchranářský kříž održel také zdravotnický záchranář Petr Tomáš, který pracuje na výjezdovém stanovišti záchranné služby v Jesenici u Prahy. Zvítězil v kategorii nejkurióznější záchranářský čin. Jedná se o kategorii, kam je možné zařadit originální, výjimečný, velmi složitý záchranářský zásah nebo kuriózní a přesto profesionální počin vedoucí k záchraně života, zdraví lidí nebo ochraně majetku.

Petr Tomáš byl nominován za zásah, kdy byl s jesenickou posádkou záchranné služby přivolán k bezvědomí a náhlé srdeční zástavě třináctiletého chlapce, při probouzení tatínkem do školy. Po příjezdu záchranné služby chlapec nedýchal a byl ve stádiu klinické smrti. Díky rychlému a profesionálnímu zásahu, dobře provedené resuscitace a včasné první pomoci rodiny chlapce se jej podařilo zachránit. Během zásahu záchranářů a transportu do nemocnice se Petr Tomáš rozhodl pro improvizované chlazení pacienta (tzv. mírná hypotermie) igelitovými taškami naplněnými sněhem, pro zmírnění neurologických následků. Chlapcův stav se již během transportu a hospitalizace v nemocnici výrazně lepšil. Po 36 dnech byl propuštěn z nemocnice do domácího léčení, již bez neurologických následků. Ještě ten samý rok dokončil ročník víceletého gymnázia s dobrým prospěchem.

Zlatý záchranářský kříž je každoročně vyhlašován časopisem RESCUE report již od roku 1998 na území České republiky, od roku 2006 také na Slovensku. Výjimečnost spočívá v tom, že je do projektu zapojeno více než 450 odborníků všech záchranářských profesí, čtenáři časopisu, ale také široká veřejnost. Nominovat může vždy úplně každý prostřednictvím jednoduchého formuláře na internetových stránkách. Za rok 2009 bylo shromážděno sto dvacet plnohodnotných nominací.

Berounští záchranáři zahajují provoz rendez – vous systému

Od 1. 4. zahájí svůj provoz na stanovišti záchranné služby v Berouně posádka rendez – vous systému. Obyvatelé Berouna a okolí tak budou moci vidět vyjíždět k zásahům terénní osobní vůz s lékařem v barvách záchranné služby. Do této doby v Berouně vyjížděli záchranáři k zásahům dvěma klasickými sanitkami. Jedna byla s lékařem (rychlá lékařská pomoc – RLP) a druhá bez lékaře (rychlá zdravotnická pomoc – RZP). Lékař se tak již ve čtvrtek přesune do osobního auta a ve dvou zbývajících velkých sanitách zůstanou záchranářské posádky RZP. Berounsko tak vlastně bude mít od dubna jednu posádku záchranné služby navíc. V květnu plánujeme otevřít také nové výjezdové stanoviště na Berounsku ve Zdicích a tím i rozšířit síť výjezdových stanovišť. Na stanoviště do Zdic by se pak přesunula jedna posádka RZP z Berouna.

Snahou naší záchranné služby je zřizováním tohoto typu výjezdových posádek účelněji využívat lékaře v terénu. Rendez-vouz systém je tak flexibilnější a zlepšuje způsob přednemocniční neodkladné péče tím, že umožňuje lépe kombinovat posádky na výjezdech a navíc je posádka v osobním voze na místě mnohem rychleji než velký sanitní vůz. Dispečerka na lince 155 vždy posoudí, zda je třeba na místo poslat lékaře nebo zda stačí pouze zásah záchranářů. Pokud vyhodnotí tísňové volání tak, že je třeba lékařská péče, pošle na místo oba vozy – tedy velkou sanitku a malý vůz s lékařem.

Narozdíl od běžného systému, kdy při cestě standardního sanitního vozu s lékařskou posádkou do vzdálenějšího zdravotnického zařízení (např. do Prahy) bývá lékař vytížen i dvě hodiny, než se vrátí zpět na základnu, lékař s řidičem záchranářem ve vybaveném osobním voze rendez - vous bude v případě transportu pacienta spolupracovat se sanitním vozem se záchranářskou posádkou. Lékař stanoví diagnózu, ale už nemusí pacienta doprovázet do nemocnice, pokud to nevyžaduje jeho zdravotní stav. Předá pacienta k transportu záchranářské posádce a je připraven vyjet k dalšímu zásahu.

Rendez – vous systém již nyní funguje na stanovištích středočeské záchranné služby v Příbrami, Vlašimi, Zbraslavicích a nově také v Brandýse nad Labem, Benešově a Říčanech, kde se osvědčil. Plošně je také využíván pražskou nebo libereckou záchrannou službou.

archiv příspěvků »